Apple, Nokia, Samsung => dokonalé pokrytí, nemůžu se ztratit, nic mi tedy nebrání vyrazit na cestu...
... v autě tomu přesně určeném :-)
Jasper
2200 mnm, hranice sněhu, hranice přes kterou nemůžu, hranice ostrá jak maďarský plot.
Co se v mládí naučíš... ty hodiny co jsem trávil u staré 486DX a hrál hopsačky se konečně zúročí! Díky Prince of Persia a Prehistoriku!
`Tak trochu jiný panning` ... nehejbal jsem jen objektivem, sladil jsem rychlost celé soustavy... 95 km/h, foceno přes ruku ze staženého okýnka. Asi jsou bezpečnější věci, které se dají dělat při řízení. Třeba telefonovat bez handsfree.
Národoparkové šílenství: nadšení turisté si fotí znuděná zvířata. Čas vyrazit dál, někam jinam.
3400 mnm a první letošní sněhuláci.
Mám malý stan... ale za to velký auto. JEEP Cherokee SUV = taková Fábka pro chlapy.
Pedestrian Grill Gate...aneb prvně v lágru
Lakeshore trail - nemám oficiální statistiku, ale zřejmě nejkratší trail na světě. #todas.
Půjčovna lodí na Lake Louise, fakt děsná romantika. Foceno od brutálního hotelu Fairmont.
Tohle ti změní plány. Buď si tě podá medvěd nebo ranger. Neutečeš ani jednomu. Výstup na Giant step nebude.
Ze zákazu na předchozí fotografii vyplynula víceméně vynucená 20km procházka kolem Lake Louise k Six Glaciers. Ve výsledku to bylo fajn..
Lake Louise z vršku...
...mezihra...
... Lake Louise z dálky.
Pozor změna. Třídenní trek v oblasti Egypt lake začíná. Počasí stále žádný šlágr, ale může být hůř.
Hroznej cikán... ale mám pas! :-)
Jsem v polovině a počasí se začíná zlepšovat.
Problém těhle provařených NP je v tom, že jsou koncipovaný tak, že člověk jde údolím a dívá se na kopec. Cestou zpět mi to teda nedalo, odvážil jsem se sejít z cesty, proběhnout řídkým lesíkem (sprej na medvědy připraven) a vyšlápnout na kopec, který se mi líbil. Potěšilo mě, že to dělá evidentně víc lidí, ale nikdo o tom nemluví.
O tohle přijde člověk co nesejde z cesty.
To, že se v NP nechodí moc na vrcholky a když tak je to zase moc extrém, mi podvrdil sympatický pár z Edmontonu. Na jejich dopodučení jsem si pro sebe objevil oblast pohoří Kananaskis a centrální městečko Canmore. Tedy místo, kam jezdí na dovolenou Kanaďani a ne neználkové z celého světa. Jo a na fotce je multifunkční barák (knihovna, společenské centrum,..)
Kopec Yamnuska, takový Traunstein Kananaskis. Se skřípnutým nervem v hrudníku jsem to dal na 3 brufeny, ale stálo to by to klidně i za 5 brufenů. Nádherný kopec!
Přiznávám, při překování tohodle řetězu jsem se fakt bál a sáhl si hodně hluboko. Potom jsem se normálně klepal a musel to par minut rozdejchávat, takže odpověď pro všechny co by mě chtěli brát na ferraty: Ne, děkuji, raději knihu. :-)
A už jen seběhnout zbytek..v suti..
..a nízkejch botech...kotníky dostaly maličko za uši.. je to zároveň poslední fotka, protože v lesíku dole se prošel grizzly (já ho ale bohudík neviděl), tak jsme vytořili formaci se třemi dalšími: dva taťkové, jeden se synem a já. Tak mě demokraticky strčili na špici a doporučili ať si odjistím ten sprej a kdyžtak stříkám trošku proti kopci, že se to na něj snese..ehm... no prostě, na focení jsem neměl čas :-)
Ráno v Oyama, skvělý tip od Marka, znalce přes oblast Okanagan. Jedu si jako drak z Canmore a říkám si, že to vezmu přes Kelownu, je 8 večer mam to asi 150km a u cesty stopař. Po chvilce a vzájemném hodnocení přízvuků přepínáme z Angliny do Češtiny. Tak jsem potkal Marka z Děčína a trávím s ním i pak další den. Ukázal mi Kelownu. Marku dik a štastnou cestu na jih!
Parádní místo na snídani
Kelowna
Okanagan Falls. Rozlučka a už jen 380km do Vancouveru. Ty mi krátí Bob. Nejkrutější backpacker: tak 60let, vracel se z měsíčního treku, šedivé vlasy, opálená vrásčitá kůže, voněl směsicí kouře, potu a tabáku a vyprávěl... krásně vyprávěl o tom jak procestal za svůj život celé USA a Kanadu jen s batohem, všechny možné končiny. Hrozně mi doporučoval Aljašku, tak uvidíme v dalších letech...